Do vedení rodinných firem přicházejí nástupníci. Jenže předání z generace na generaci pokaždé nevychází podle představ majitelů. Zakladatel společnosti Sulko, která vyrábí plastová okna, před lety přenechal velení svému nejstaršímu synovi. V tu chvíli ale přišly neshody. Rozdílné názory na práci je dovedly až k situaci, kdy syn firmu opustil. Zpátky se vrátil až po letech.
Se zakladatelem firmy Sulko Liborem Suchánkem procházíme halou, kde se už 26 let vyrábí plastová nebo hliníková okna. Před pár lety o tuhle firmu málem přišel.
„Byl jsem na konci svých sil. Tak jsem řekl, že se firma prodá a je mi jedno za kolik, protože já už nemůžu a ani nechci. Měli jsme úžasné nabídky, uvažoval jsem o tom. Nevěděl jsem si s tím rady, tak jsem odjel sám do Indie, včetně setkání s dalajlámou. Srdce říkalo neprodávat a hlava říkala prodat.“
Nakonec vyhrálo srdce a o firemních záležitostech dnes rozhoduje syn. „Pracuji momentálně na jeho objednávku. To znamená, že co on chce, to já udělám. Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Jsem spokojený s tím, že pozdravím, poplácám po zádech, pochválím a jsem spíš takový symbol.“
Jak jeho zaměstnanci přijali, když jim začal šéfovat syn? „Pracuje tu od 15 let. Všichni ale vědí, že je syn majitele, okolí se k němu chová jinak než ke standardnímu pracovníkovi. On se o to nejvíc zasloužil, on mi nejvíc pomohl, on na firmě hodně pracoval a on řekl, že to chce vést,“ vysvětluje zakladatel firmy.
Jasně vymezené role
Se synem Petrem Suchánkem, který je už dva a půl roku jednatelem firmy, jsme se sešli v kanceláři mezi poradami. Ve vedení této firmy už jednou seděl, ale pak odešel úplně do jiné společnosti. „Bylo to, jako když má auto dva volanty. Jeden to táhne trochu doleva a druhý trochu víc doprava. Vznikly dva tábory. Pro některé lidi ve firmě to byla reality show, ve které viděli, jak jeden Suchánek něco chce a ten druhý Suchánek to chce jinak.“
Pracovní napětí se tenkrát prý přenášelo i do rodinných vztahů. „Na rodinných oslavách byla hustší atmosféra. Tak jsem přišel s tím, že chci odejít. Byl jsem pak dva roky pryč a hodně mi to dalo. Pro mě to je teď nebe a dudy, teď se cítím velmi dobře,“ pochvaluje si.
Otec už mu prý do práce nemluví. „Ale hluboce ho respektuji, a když někdy jdu vysloveně proti jeho doporučení, tak se sám pro sebe hodně utvrzuji, že jsem pevný v kramflecích a vím, proč to dělám,“ dodává.
Přestože Petr firmu oficiálně vede, formálně je stále majitelem jeho otec. Oba ale společně sepsali smlouvu a vymezili si svoje pracovní role.
Zdroj: Radiožurnál - Audio verze