Nejspíše vám neunikla zpráva o nedávné smrti Ferdinanda Piecha, člena rodiny Porsche a bývalého šéfa dozorčí rady VW.
Rodinný klan Porsche-Piech vlastní 30,8% akcií VW AG a má 53,1% hlasovacích práv.
Přečtěte si detaily ze života této mocné rodiny v textu níže, který jsem zkompilovalz několika článků.
DK
Autokrat v čele „ich-firmy“
V roce 2015 Piëch předčasně rezignoval na post šéfa dozorčí rady VW, kde bral téměř 1,5 milionu eur ročně.
Švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ) v té době Piëcha popsal jako autokrata, který se snažil odstranit tehdejšího šéfa koncernu Martina Winterkorna v době, kdy za rok 2014 vykázal rekordní prodeje, tržby i zisk.
Piëch se stále snažil řídit VW jako „ich-firmu“ a nesnesl ve vedení kohokoliv, kdo by jej mohl svými schopnostmi překonat. To se mu s Winterkornem zrovna nepovedlo, nicméně místo Piëcha přišla aféra Dieselgate, která vypukla v září 2015. A osud úspěšného šéfa koncernu VW byl zpečetěn.
Milardová Uschi
Po smrti Ferdinanda Piëcha se jeho vdova Ursula posouvá do první linie v rodině, která zbohatla díky Volkswagenu. Nyní přebírá vládu nad miliardovým jměním. Ne každého to těší.
Nikdo nemůže sledovat čtyřiadvacetihodinový závod bez přestávky od startu až do úplného cíle. Dokonce ani závoděním posedlý Ferdinand Piëch. A tak se tehdejší šéf dozorčí rady Volkswagenu se svou ženou Ursulou uchýlil do uzavřeného VIP salonku na okraji závodní trati ve francouzském Le Mans. Zatímco venku se s hlasitým řevem řítili závodníci po trati, věnovali se Piëchovi studiu dokumentů. Ursula si s sebou přivezla stoh novinových článků. Každý pročetla a s krátkým komentářem ho pak předala manželovi.
Tak pamětníci popisují jednu z mnoha událostí, které dokumentují vztah mezi Ferdinandem Piëchem a jeho ženou. On řídil po mnoho let osudy největšího německého automobilového koncernu, který jako člen rodiny Porsche kdysi spoluvlastnil. Ona s ním spolupracovala, a to především v posledních letech před jeho odchodem z rodinné firmy.
Piëchovi tvořili po mnoho let úspěšný pár – i díky jasnému rozdělení rolí. On zářil jako člověk s obrovskou mocí ve světle ramp, Ursula stála jako „Ferdlova“ věrná podporovatelka vždy jen v pozadí. „Přesně tak, jak tomu má v dobrém partnerství být,“ nechala se kdysi slyšet.
Těžké dědictví
Od minulé neděle, kdy Ferdinand Piëch nečekaně zemřel, je s tímto příběhem konec. A Ursula, které známí neřeknou jinak než Uschi, stanula náhle v popředí jako správkyně miliardového majetku a tím i jako jedna z nejbohatších žen celého Rakouska. Piëch ji ve své závěti stanovil jako nejdůležitější dědičku. Což může uvnitř rodiny ještě vyvolat konflikty.
Role předsedkyně dozorčí rady koncernu VW zatím zůstane Ursula ušetřena: po mocenském boji v roce 2015 s tehdejším šéfem VW Martinem Winterkornem se Piëch rozloučil se svým podílem ve Wolfsburgu.
Ovšem musí řídit nadace, jež spravují rodinný majetek. Musí udržet pohromadě rodinu. Musí se snažit přemostit propasti, které vznikly mezi jejími třemi dětmi, které má s Ferdinandem, a jeho potomky z předchozích vztahů.
Jde o mimořádně nelehký úkol, v němž je ve hře neuvěřitelné množství peněz. Situaci komplikuje i to, že se bude vypořádání celého dědictví projednávat v podstatě před zraky veřejnosti. A také to, že Ferdinand po sobě zanechal celkem třináct potomků, kteří se budou chtít v nejhorším případě všichni do procesu zapojit.
Riskantní jízda do hor
Třicet čtyři let tvořili Ursula a Ferdinand Piëchovi nerovný pár: vyučená vychovatelka a inženýr. Zpočátku se jim členové klanu Porsche-Piëch smáli a hojně je kritizovali, protože Ursula kdysi přišla do rodiny jako chůva. A také proto, že Ferdinand kvůli Ursule opustil svou životní družku Marlene Porsche, kterou předtím přebral svému bratranci Gerhardovi. Dnes už ovšem rodina uznává, že má Ursula na úspěchu Ferdinanda obrovský podíl.
Její příběh popisuje německý týdeník WirtschaftsWoche. Hned v úvodu textu je zmíněno, že do vínku jí významná role nebyla dána. Narodila se v roce 1956 jako Ursula Plasserová v rakouském Linci, později vedla mateřskou školu v Braunau. Ovšem brzy bylo městečko na Innu mladé ženě příliš malé – toužila se vydat do světa. Možnost jí otevřel novinový inzerát v roce 1982. Marlene Porsche, které tehdy žila s Ferdinandem Piëchem v Salcburku, hledala guvernantku ke svým dětem. Pětadvacetiletá Ursula odpověděla na inzerát a místo získala.
Dva dny po nástupu do nového zaměstnání ji pán domu vyzval ke zkoušce v jízdě vozem s pohonem na všechna čtyři kola (Ferdinand Piëch tehdy působil u Audi a prosadil tam sázku na pohon všech kol, značka „quattro“ je od té doby jedním z hlavních marketingiových zbraní automobilky). V terénním voze VW Iltis měla mladá Uschi za úkol vyjet po zasněžené cestě k horské chatě na kopci. „Chtěl jsem po ní, aby v nejpříkřejším úseku, kde bylo stoupání nějakých sedmnáct procent, zastavila a znovu se rozjela,“ vyprávěl Piëch později. Ursula mu v duchu spílala, nadávala na „blbého chlapa“, který jí připravil tak náročnou zkoušku. Přesto se ti dva brzy sblížili. Podnikali závody – on na motorce, ona za volantem červeného Audi Quattro.
Vzali se v roce 1984. Ženichova dcera se Ursuly zeptala: „Jak si můžeš ty, tak veselý a radostný člověk, vzít mého otce?“ Skeptici se ovšem zmýlili. Manželům se narodily tři děti – a rodina se zdála být šťastná. „Je skvělá žena,“ řekl o Ursule před časem v rozhovoru pro WirtschaftsWoche Piëch. Kdysi ledově chladný patriarcha byl se po boku Uschi změnil k nepoznání – vtipný, sebeironický, tu a tam dokonce dobrosrdečný.
Ti dva si byli tak blízcí, že na ni Ferdinand přenášel maximum zodpovědnosti. Především v posledních letech jeho života byla Ursula jeho nejbližší, když ne přímo jedinou důvěrnou osobou. Jejich pouto bylo s přibývajícím věkem stále pevnější. Ferdinand byl na Ursule čím dál více závislý, především kvůli výrazně se horšícímu zraku. Ursula zastupovala rodinu i ve firmě, zasedla dokonce kromě jiného v dozorčí radě Volkaswagenu, což bylo rozhodně mimořádné. Jiní manželé a manželky rodu Porschů i Piëchů byli vždy drženi v jisté vzdálenosti od firmy.
Otázka peněz
Rodina si Ursuly brzy začala vážit, protože v ní získala přístupného partnera z Piëchovy strany, který fungoval jako prostředník v četných sporech. To se změnilo až ve chvíli, kdy se 63letá dáma začala ostatním členům klanu jevit jako příliš sebevědomá a rázná. Jenže přesně o to Ferdinandovi šlo.
Rozkmotřil si koncern VW a zbytek rodiny, když chtěl svou ženu prosadit do čela dozorčí rady místo tehdejšího šéfa VW Martina Winterkorna. S tímto plánem narazil u zbytku grémia. Ferdinand poté Winterkorna veřejně odstřelil. Spor eskaloval, až vyústil v to, že patriarcha prodal své podíly ve firmě za 1,12 miliardy eur členům rodiny.
Od té chvíle členové klanu spekulovali, jak Piëch s tolika penězi naloží. Dlouho se při životě držela fáma, že koupí podíl v jiné automobilce, dodnes se však nic takového nestalo. Významná část rodinného majetku ležela v roce 2018 v Salcburku, ve společnosti Dipl. Ing. Dr.h.c. Ferdinand K. Piech GmbH. Od roku 2017 je Ursula vedle Ferdinanda výhradním zmocněncem pro správu majetku a jednatelkou společnosti.
Tato společnost patří z velké části nadaci, která má za cíl finančně zaopatřit Ferdinandovy děti, jejich potomky a také jeho manželku. Jako jednatelka společnosti potřebuje Ursula Piëchová pro zásadní hospodářská rozhodnutí svolení představenstva nadace. Jenže členové představenstva jsou jmenováni poradním sborem nadace, jehož členy smí ovšem zase určovat Ursula. Teprve pokud zemře nebo se znovu vdá, budou hrát hlavní roli děti. To činí z Ferdinandovy ženy de facto vládkyni nad značnou částí Piëchova majetku.
13 dětí, 13 perspektiv
Právník společnosti Hans-Joachim Holzapfel z kanceláře Linklaters pracuje pro rodinu už několik let jako poradce a zároveň je členem představenstva nejdůležitější Piëchovy nadace. Na něj by se mohla Ursula obrátit pro radu, pokud by došlo ke sporům s ostatními dědici.
Podle hlasů, které se ozývají z kruhu rodiny, se Ursuliny děti ještě za života svého otce zřekly své části dědictví. Tím ovšem získaly největší výhodu pro získání zdrojů z nadace.
Z deseti dětí z prvních tří Ferdinandových vztahů ale všechny na návrh zříci se dědictví nekývly. Těm musí nyní připadnout povinná část dědictví. Existuje ovšem několik právních výkladů, jak dalece může tento nárok sahat. Podle vyjádření jednoho člena rodiny chtějí v následujících týdnech jednotliví rodinní příslušníci nechat celou záležitost právně prověřit.
Mezi Ursulinými dětmi a jejich deseti polovičními sourozenci je podle informací z kruhu rodiny velký rozkol. Zatímco ke svým prvním dětem měl Ferdinand velice povrchní, ba dokonce žádný vztah, vazby s posledními třemi narozenými byly poměrně intenzivní. Až po boku „Uschi“ se začal „Ferdl“ údajně intenzivně zapojovat do rodinného života. Někteří potomci z předchozích vztahů se kvůli tomu cítí znevýhodněni. Mezi frakcemi rodiny existuje podle mnoha zasvěcených údajně jisté napětí.
Některé děti z předchozích vztahů se obávají, že jsou v horším postavení než Ursulini potomci, a zlobí se, že Ferdinandova poslední žena dostala takovou moc. Jednodušší je věc s Ursulinými vlastními dětmi: Marcus, Florina a Gregor jsou pro matku velkou oporou. Celá rodina uznává, že spolu mají velmi dobré vztahy.
Potomci s podnikatelskými geny
S odbornými radami od svých dětí ale zatím Ursula moc počítat nemůže. Všichni tři jsou ještě mladí, jako podnikatelé stojí přinejlepším na začátku své cesty. Syn Marcus, narozený v roce 1985, sice už vstoupil do veřejného povědomí jako člen dozorčí rady výrobce nákladních automobilů Scania a MAN, který je součástí koncernu VW – to je ale prozatím vše. Vystudovaný ekonom uvádí jako svou pracovní zkušenost jen členství v nejvyšším grémiu rodinou vlastněné soukromé nadace Salzach.
Gregor, ročník 1994, má nejvýraznější smysl pro podnikání. Otec Ferdinand nakládal na syna velké úkoly a podporoval ho, aby pozvedl firmu na výrobu znovuuzavíratelných nápojových obalů v rakouském Kufsteinu. Gregor uzávěr sice nevynalezl, je ovšem držitelem patentu. V minulém roce založil mladý Piëch navíc ještě jednu firmu s názvem Gregor Piech Luxury Globe na pronájem luxusních automobilů. Personál údajně získal ze společnosti Porsche.
A dcera Florina, narozená v roce 1987, byla v minulosti už činná v koncernu VW jako přechodný člen dozorčí rady společnosti Škoda. Funkci ovšem už v roce 2018 opustila. Přitom se designérka s vášní pro jezdectví zabývala vozidly už při studiu na vysoké škole: jako závěrečnou práci navrhla vozidlo z lehkého materiálu karbonu – římský válečný vůz tažený koňmi.