Jak víte, sleduji všechna témata týkající se rodinných firem a nedávno jsem narazil na velmi zajímavý rozhovor se dvěma experty na téma výchovy dětí v majetných rodinách. Rozhovor jsem přeložil a níže uvádím jeho českou verzi pro vaši inspiraci. Velkým pomocníkem je v této oblasti mimo jiné Rodinná ústava, kterou vám rád pomohu vypracovat.
David Krajíček
____________
Mluvit se svými dětmi o rodinném bohatství může být příjemné a připravovat je do role odpovědných vlastníků může být zábava, ale je to také velká výzva obsahující vážné úvahy a rozhodnutí. Rodinní experti Sandy Loder a Evana Lithgow se na tato témata specializují. Přečtěte se jejich tipy a doporučení pro toto zásadní téma v majetných rodinách.
Sandy Loder je zakladatelem poradenské firmy AH Loder Advisers Ltd, která se specializuje na rodinné podniky, rodinné kanceláře, finanční a podnikatelské vzdělávání. Sandy je členem páté generace klanu Flemingů, do které patří i otec James Bonda, Ian Fleming. Rodina Flemingů provozuje multi family office, Stonehage Fleming, který spravuje majetek v hodnotě 55 mld USD pro 250 ultrabohatých rodin. Sandy byl v jeho vedení přes 10 let.
V jakém věku doporučujete začít mluvit s dětmi o rodinném bohatství?
Sandy Loder: Existují různé přístupy v různých částech světa. V případě nástupnictví první až druhé generace mají Evropané tendenci hovořit se svými dětmi v mnohem pozdějším stadiu než v USA. Ve většině případů si nejsem jistý, zda evropští zakladatelé skutečně dětem plně vysvětlují situaci, dokud nejsou na smrtelné posteli nebo nemají kritické onemocnění. To se mění každou generací, protože správa majetku se dalšími generacemi postupně institucionalizuje a formalizuje.
Moje rada je nechat děti být dětmi. Nezatěžujte je vážností odpovědnosti, dokud nebudou dostatečně vyspělé, aby se s nimi vypořádaly. S množstvím informací, které jsou na internetu, budou brzy objevovat a dozvídat se více o svém dědictví a rodinném bohatství. To je učení osmózou a myslím si, že je to pro ně velmi rozumný způsob, jak se pomalu dozvídat více a více během dospívání. Nicméně formální rozhovor by měl proběhnout kolem 18ti let dítěte.
Jaké jsou první kroky?
SL: Prvním krokem je dát jim debetní kartu, která nemůže být přečerpána, takže mohou mít určitou autonomii a také se učit hospodařit s pravidelným příjmem kapesného a vydělávání peněz za práci.
Dalším bodem je rozmyslet si, zda začnou dostávat peníze z trustu/svěřenského fondu, nebo jiného zdroje rodinného majetku. Uvědomte si, že čím více jim dáváte, tím více budou utrácet a nebudou muset tolik nést následky za svá rozhodnutí. Když se stanou dospělými, pak budou ze zákona povinni podepisovat daňové přiznání atd., takže rozhovor by měl proběhnout kolem jejich 18. narozenin.
Moje rada by byla nechat je projít vysokoškolským vzděláním a poslat je ven do světa, aby se naučili nové dovednosti a získali zkušenosti. Mezi dvaceti a třiceti lety budou potřebovat vydělávat více, nebo dostávat vyšší částky, protože si budou chtít koupit vlastní bydlení atd. aby se osamostatnily. K vážnějším rozhovorům pak může dojít, když si najdou vlastní životní cestu. Budou dostatečně zralí, aby zvládli zvýšenou odpovědnost za zděděné bohatství.
Měli by to dělat rodiče nebo někdo se specifickými dovednostmi?
SL: Tento rozhovor mohou udělat rodiče nebo profesionální poradci. Pamatujte, že děti od rodičů očekávají, že budou vychovávat a učitele, kouče a mentory, že budou učit, koučovat a mentorovat. Míchání těchto rolí nikdy nefunguje tak dobře. Děti by se měly začít setkávat s poradci ve svých dvaceti letech a pochopit úlohu, kterou hrají.
S jakými tématy je dobré začít? A jak se témata mění věkem dětí?
SL: První věc, kterou je třeba naučit, je, že by měli jít vlastní cestou a vylézt na svůj vlastní Everest. Úspěch pro každého znamená něco jiného. Není to nutně jen o vydělávání peněz, i když to pomáhá „mazat kola“. Pomáhejte budovat tým koučů, mentorů a podporovatelů kolem dětí.
Jsem velkým fanouškem výuky podnikání. Je to fantastická dovednost identifikovat problém nebo bolest ve světě a pak najít řešení a postavit na tom byznys. Život je v mnoha ohledech o řešení problémů. Ne každý je však podnikatel a praxe ukazuje, že existuje jen velmi málo self-made miliardářů druhé generace.
Pak se musí naučit, jak vydělat peníze a hospodařit s nimi. Musí se naučit samostatnosti.
Kariéra již není lineární a hierarchická. Je to o výběru životního směru a přesunu z jednoho odrazového můstku na druhý v náhodném pořadí, učení dovedností a získání zkušeností. Doufejme, že se po této cestě stanou úspěšnějšími, když se budou držet své vášně. Pokud budou následovat své zájmy a vášeň, pak budou pravděpodobně spokojenější a budou se jí déle držet.
Bohatství se po generacích velmi rychle rozptýlí, takže děti si musí být vědomy toho, že každé dítě nebude tak bohaté jako jejich rodiče, a proto si možná nebudou moci dovolit tolik luxusu, v jakém vyrostly, pokud ho sami nevygenerují.
Existují nějaká úskalí?
SL: Nekažte své děti penězi. To není pomoc a jedna z prvních věcí, které doporučuji, je zrušit kapesné/rentu nebo ho snížit, míněno po dokončení studia.
Musí mít odpovědnost za svůj život, stejně jako rodič zakladatel. Pokud jim tedy řeknete brzy o svém bohatství, ujistěte se, že rozumí pravidlům. Musí být důvod, aby ráno vstaly z postele. Mnoho příslušníků příští generace s nimiž jsem se setkal, nemá žádnou motivaci ani touhu po změně.
Evana Lithgow je psycholožka, která má 19 let zkušeností. Je řídícím partnerem Working Minds, boutikové poradenské firmy zaměřené na nástupnictví, změnu a osobní rozvoj. Evana vyrostla v úspěšném rodinném podniku a přináší svým klientům jedinečnou směs hlubokých znalostí, praktických poznatků a řešení s důrazem na lidskou stránku.
Evana Lithgow: Když mluvíte s dětmi o bohatství, může být lepší myslet spíše ve fázích než ve věku. V tomto smyslu není nikdy pozdě. Oddalování nemusí být nutně špatná cesta. Za ta léta, jsem viděla rodiny vynalézat některé skvělé způsoby, jak do toho děti zaangažovat. Od tvorby knih moudrosti, přes zážitkové obřady při vstupu do různého stupně dospělosti a organizování rodinných akcí, jako jsou rodinné kempy, diskusní večeře atd.
V jakém věku doporučujete začít mluvit s dětmi o rodinném bohatství?
EL: Zahajování hovorů s dětmi o bohatství je velmi závislé na dítěti, rodině a jejich kontextu. To znamená, že mnoho rodičů a poradců dokáže úspěšně tyto rozhovory zahájit, když je „správný čas“. Mohlo by to znít jako samozřejmost, ale základy komunikace a rodičovství skutečně platí, například budování silného vztahu a vzájemného porozumění. Pochopit a ocenit osobnost a zájmy vašeho dítěte a jak jsou podobné nebo odlišné od vás.
Dohodněte se s dalšími rodiči, vychovateli, rodinnými příslušníky a poradci, jak by si rodiče dítěte přáli toto téma oslovit a proč, abyste jednali ve shodě.
Zajistěte pravidelnou komunikaci, aby bylo možné využít příležitosti z obou stran. To by mohlo zahrnovat vyprávění o vaší rodině, osobním příběhu apod.
Měli by to dělat rodiče nebo někdo se specifickými dovednostmi?
EL: Existují skutečné výhody v tom, když děti mají více než jednu osobu nebo „typ“ osoby zapojené do rozhovorů o rodinném bohatství. Trik spočívá v tom, že každý má „svou“ roli, takže je to jasné a nematoucí.
Rodiče by měli věnovat nějaký čas individuálnímu zamyšlení nad silnými stránkami svého dítěte před jakýmikoliv rozhovory, stejně jako nad čímkoli, o čem se domnívali, že by mohly být jejich nedostatky. Rodiče pak mohou diskutovat o svých nadějích, touhách, myšlenkách a obavách o tento proces nejprve mezi sebou, rodinou a poradci. To vytváří individuální plán pro jejich dítě, který splňuje jejich přání, stejně jako praktické úvahy širší rodiny. Každý, kdo by mohl být zapojen, si musí být vědom toho, co, kdy, kde, proč a jak by si rodiče přáli, aby se rozhovory uskutečnily, a jejich konkrétní role a odpovědnosti.
S jakými tématy je dobré začít? A jak se témata mění věkem dětí?
EL: Často mluvíme o tom, že se musíme „vrátit“ abychom mohli postupovat dopředu. Bez ohledu na věk dětí je nejrozumnějším výchozím bodem to, co je bohatství a porozumění, odkud pochází rodinné bohatství. Například, jak, kolik, kdo, jak dlouho se bohatství vytvářelo a co se od té doby stalo. To je fantastická příležitost vyprávět rodinný příběh, stejně jako váš příběh, všichni máme rádi dobré příběhy. Tím vzniknou další otázky, děti jsou zvídavé. Jeden šestiletý měl nedávno obzvlášť roztomilý následný dotaz: „Měl pra, pra, pra děda iPad?“.
Co hlavně bychom při takovém rozhovoru měli mít na paměti?
EL: Buďte opatrní, abyste od svých dětí neočekávali více, než očekáváte od sebe. Dbejte na individuální přístup a dávejte si pozor na vzájemné porovnávání, pracujte s jejich odlišností.
Nevystavujte je velkému tlaku, pozvolně dávkujte vhodně zvolené informace, dávejte jim možnost přemýšlet, objevovat a diskutovat. Je to vhodnější než je nárazově zahlcovat informacemi.
Buďte opatrní, někdy jsme nervózní a proto dlouho mluvíme, takže není možné klást žádné otázky. Za těchto okolností nejsou pro druhou stranu informace tak snadno a dobře stravitelné.
Existují nějaká zlatá pravidla o načasování tématu?
EL: Když mluvíme s dětmi o bohatství, věříme, že „jak“ je stejně důležité jako „co“. Začněte jednoduše a pozvolna - vždy můžete přidat více informací a detailů.
Rozvrhněte si tyto konverzace, nejlépe na celý život. Je to neustálý dialog, ne „hromada“, která se vysype najednou.
Mějte jasno v tom, co mohou nebo nemohou sdílet a s kým a proč. Dávejte pozor, abyste nedali svým dětem důvod vám nevěřit - často to není úmyslné, někdy jako rodiče, dostaneme otázku, kterou jsme nečekali, nebo je otázka z našeho pohledu špatně načasovaná, takže řekneme jen něco, abychom z toho “vykličkovali“.
Zajistěte dětem vyvážený pohled. Není to jen starost a trápení nebo zatěžování bohatstvím, ale není to ani procházka růžovým sadem, protože všichni jsme jenom lidi.
_______________________
Odkaz na originál rozhovoru: Campden FB